Příšerný (brečící) týden

2. května 2011 v 10:19 | Veronika



Myslela jsem, že se sem hned po svátcích ozvu. Jenže jsem neměla čas ani náladu. Nejsem si jistá, jestli ji mám i teď, ale nerada to tu nechávám ležet jen tak a deprimují mě hodně staré články xD. Nevím ani, o čem bych psala. Velikonoce proběhly v klidu, hodně jsem se přejedla, takže mi bylo špatně. Taťkovy narozeniny byly taky fajn. Ten večer jsem šla ještě k A, kde jsme se hodně nasmáli.

Úterý, ale ani středu si nijak nepamatuju. Ve čtvrtek jsme všichni prváci jeli do Mikulova na prohlídku města (na druhý den jsme ve škole ve dvou předmětech museli napsat, co jsme se o tom dozvěděli a tak). Mikulov trošku znám, ale dozvěděla jsem se věci, které jsem před tím neznala. Jenže, když jsem se vrátila domů, musela jsem dělat referát do mého neoblíbeného předmětu o mé vysněné ložnici (neměla jsem ani tu nejmenší představu, jak by měla vypadat). Dělala jsem ho asi 2 hodiny a potom jsem zjistila, že mi nejela tiskárna. Až asi šestý člověk, kterému jsem psala měl barvu v tiskárně, tak mi to vytiskl. Po té mi napsala (nebudu jmenovat ani zkratkou) kamarádka, že má její psík nádor. Včera umřel ... Je mi to líto, vím jaké to je =(. A těsně po ní mi napsala druhá, že její maminka má něco na ruce a že s tím musí k doktorovi. Hrozí rakovina ... Byla jsem se vybrečet, jinak to nešlo.

Pátek? V pátek se jelo na soustředění s hasičema. Moc se mi tam nechtělo, ale když se blížil odjezd, začínala jsem se těšit. Bylo hezky ... teda až do té doby, než jsem šla ze školy na autobus. To se zpustil ten nejhorší liják, takže jsem domů přijela mokrá, vyfénovaná z autobusu (nějaká šílenkyně měla přede mnou otevřené okno, divím se, že nejsem nemocná) a naštvaná. Dobalila jsem věci a během půl hodinky jsem seděla zase v autě a jeli jsme na zbrojku. Tam nás mělo být 5 holek ze 7, ale byly jsme jen 4. Taťka z toho byl špatný, já jelikož jsem měla špatnou náladu, šla jsem na místo, kde nikdo nebyl a opět jsem se vybrečela. (Nevím, co to mám za náladu, měla jsem potřebu brečet, brečet a dostat ze sebe všechno zlé.) Nakonec jsme ale odjeli s tím, že nám tam pomůžou kluci. Jeli jsme do Hrubé Vrbky a seznámili jsme se tam s hodně lidmi. Jsou fajn a všimla jsem si, že jsou to praví pařmeni xD. Bohužel mé na nic nálady trvají až do dnes, takže jsem si ani to soustředění neužila. Nechci vás už vším tím zatěžovat, brečela jsem i v sobotu a to dvakrát, jednou ze strachu a potom ze vzteku ... obojí se týkalo útoků a znovu jsem byla mokrá jak po dešti, ale tentokrát za to mohl vítr a proudnice. No nic, nevadí ... Teď jsem na blogu jen proto, že jsem ráno zaspala a všechno mě bolí, takže jsem už do školy nechtěla ... Už ani tam mě to nebaví.

Mimochodem, teď jsem si tak uvědomila, že bylo pálení čarodějnic. Zúčastnili jste se toho? Já samozřejmě díky hasičům ne xD, ale vzpomínali jsme na to. A první květen? Lásky čas? Akorát mě to ještě víc zdeptalo, protože v tento den jsem začala chodit s jedním klukem, který mi dokáže zamotat hlavu ještě teď. Štve mě to ... Nejsme spolu, nechci s ním už být, ale někdy mě kvůli němu deprese chytnou. A samozřejmě jsem tentokrát uschla xD.

Jelikož jsou mé nálady teď na bodu mrazu, tak sem nechci moc psát. Není co a je to zbytečné. Až zase budu sršet optimismem, ozvu se sem. Nechci aby tento blog připomínal hrob xD. Mějte se krásně. Nakonec vám sem ještě dám fotku základny, kde jsme se chystali na útok.


 


Anketa

I .... Him/Her


Komentáře

1 Kiwi | Web | 2. května 2011 v 11:00 | Reagovat

Užila sis to :D

2 Anička | Web | 2. května 2011 v 11:42 | Reagovat

Tak to prostě chodí. Jendou nahoře a jednou dole.. přeji ti,a by ses brzy dostala zas nahoru. Je lepší pobřečet si, než to v sobě držet a nepustit to ven.

3 pavel | Web | 2. května 2011 v 20:18 | Reagovat

Jako kluka

Jako kluk jsem byl taky u hasičů a bylo to fajn. Lítostivá nálada se někdy špatně překonává, ale určitě po tolika slzách přijdou určitě hezké dny. :)
Taky mi není poslední dny zrovna veselo kvůli těm věčným dohadům se ženou, ale snažím se to brát s nadhledem.

4 Yves | E-mail | Web | 3. května 2011 v 14:29 | Reagovat

Dúfam, že už brečenie nebude ju? No a napríklad u nás čarodejnice nie sú, síce sa pália vatry ale nie čarodejky :( škoda, musí to byť pekné (ako zvyk)... na fotke si nádherná ♥

To so zmoknutím a otvoreným oknom v buse sa mi stalo pred rokom a bola som potom dva týždne v posteli :D, takže máš skvelú imunitu :-)

5 Osud | Web | 3. května 2011 v 20:01 | Reagovat

brečení je dobré, uvolňuje a očisťuje.. Mě vždycky jenom zvlhnou oči.. :/

6 Tiya | Web | 4. května 2011 v 18:24 | Reagovat

Pobavila mě věta: nemám co psát, po docela dlouhém článku...
Doba, kdy jsem několikrát denně brečela a nemohla přestat, už je za mnou, trvalo to asi dva týdny...
Je důležité najít někoho, komu nevadí zarudlé oči, červený nos, blbá nálada a přesto všechno ještě v sobě najde energii, aby nás dostal do pohody...
Ono to přejde, neboj... :o)

7 Em | Web | 7. května 2011 v 0:17 | Reagovat

Mrzí, že ti je smutno. Rozhodně je dobře, že jsi v sobě pláč nedržela, pustit to vše ven pomáhá;)
Takové stavy asi k životu patří, lidé by si pak nevážili těch dobrých nálad.
Ať je ti lépe:)

8 Filomena | Web | 8. května 2011 v 22:52 | Reagovat

Čas od času je každej dole, ale pak se to zlepší a uvidíš, jak ti bude líp. Mám dojem, že přesně o tom život je: vyvažuje ty krásné chvíle něčím smutným, abychom si pak těch dobrých vážili. A pokud to budeš brát takhle, tak až budeš mít jindy španou náladu, poneseš to líp. A myslím si, že je blbost to v sobě dusit. Daleko lepší je to pustit ven a pak se tím dál netrápit. Držím palce, aby ses z toho rychle dostala ;)

9 m-g | Web | 9. května 2011 v 19:15 | Reagovat

dekuji..:)) na ty depky se vykasli..::D:D vyhod je ... zadup je..:D vzdy kdyz budes smutna, tak se snaz usmivat a podivej se na to vse s usmevem.. aj kdyz to pujde blbe... ale nebude se ti to zdat, takovy hrozny..:))

10 Alisa | Web | 9. května 2011 v 20:07 | Reagovat

Mne príde máj ako veľmi zlý mesiac . Najlepšie by bolo, keby sme ho proste vymazali . A ešte tento vyzerá dosť biedne tak nejako globálne . Inak my Slováci žiadne čarodejnice nemáme . Vlastne, iba vďaka blogu som zaregistrovala, že niečo takéto vôbec niekde existuje .

11 pavel | Web | 11. května 2011 v 22:20 | Reagovat

Doufám že je ti už líp... napadlo mne tě pozdravit a popřát hezký večer. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama